PROČ KANDIDUJI?

Město Zlín je od počátku 20. století symbolem poctivé práce, nápaditého podnikání, vytrvalosti i dravého rozvoje. Nejen legendární Tomáš Baťa, ale i stovky a tisíce jeho spolupracovníků a zaměstnanců a absolventů jeho škol a učilišť, udělaly ze Zlína město, které patřilo na úplnou špičku nejen tehdejšího Československa, ale celé Evropy. A sílu podnikavosti, skvělých nápadů a schopnosti dotáhnout věci se nepodařilo udusit nikomu. I za komunistických časů prorazil ekonomický zázrak jménem Slušovice, odraz podnikavého ducha místních lidí.

 

Čerstvou krev do žil města a místních lidí přinesly změny po roce 1989 a možnost svobodně žít i podnikat. Zlín i okolní města a obce se nadechly, vznikla Univerzita T. Bati, opravily se budovy Baťových závodů, postavilo se nové Kongresové centrum. Zlín se opět dral na špici a byl příkladem pro celou republiku. Bohužel, před nějakými deseti lety jako by se zastavil a začal přešlapovat na místě. Vedení města ani kraje Zlín nerozvíjí, jen udržuje. Posledním úspěšným velkým projektem je právě Kongresové centrum. Od té doby už nevzniklo nic skutečně významného. A ani s tím udržováním to není dobré: stačí se podívat na ostudu jménem Velké kino, už roky zavřené. Léta bez využití chátrá budova bývalého soudu v centru krajského města. Problematické je vlakové i autobusové nádraží a nedobrá je také situace sportovišť. Je smutné, že město sportu nedosáhlo ani na moderní zázemí pro hokej ani pro fotbal. Takovou stagnaci si Zlín nezaslouží. Jsem přesvědčen, že město Tomáše Bati se musí rozvíjet mnohem lépe a dynamičtěji.

 

Nepředstírám, že jsem ze Zlína. Ale mám k němu více než blízko: od mládí se v podstatě každý rok účastním Barumky, jezdil jsem do Zlína za Eliškou Junkovou a Aloisem Samohýlem a díky motorsportu zde mám spoustu celoživotních přátel včetně například Romana Kresty. I od nich vím, jak se město a jeho okolí ve svém vývoji zastavilo. A také proto jsem byl svými zlínskými přáteli vyzván, abych se pokusil stát senátorem za Zlínsko a pomohl mu.

 

Skutečnost je taková, že Senát sídlí v Praze, stejně jako Vláda ČR, ministerstva nebo Poslanecká sněmovna. To je fakt, stejně jako skutečnost, že Zlín a celý kraj je od Prahy prostě daleko. Právě proto tam musí mít senátora, který se za svůj region a jeho projekty musí umět rvát. Senátora, který se v pražském prostředí vyzná, má vybudované fungující vztahy s lidmi na klíčových pozicích. Musí vědět, jak fungují zákony a musí se v nich vyznat. Musí vědět, kdo o čem rozhoduje a na kterém ministerstvu. Nesmí být líný a zalezlý v pohodlí senátorské kanceláře, ale musí maximálně pracovat pro svůj region. A to jsem připraven dělat.

 

Vybudoval jsem jednu z nejúspěšnějších právních kanceláří u nás. Právo je můj život a svedl jsem spoustu právních a legislativních bitev. A jsem připraven je vést dál i na senátním poli, a to ve prospěch Zlína a Zlínska. V Senátu se tvoří a kontrolují zákony. Já osobně si moc vážím svých kolegů doktorů medicíny, ale v Senátu se neoperuje, tam se tvoří zákony, a to umí lépe doktorové práva. A těch je, na rozdíl od lékařů, v Senátu absurdní nedostatek a bohužel podle toho také ty zákona často vypadají.

 

Jestliže právo je můj život, sport je moje vášeň. Celý život se věnuji motoristickému sportu, před čtyřmi lety jsem byl zvolen prezidentem Autoklubu ČR. Odtud i mé spojení se Zlínskem, které je domovem těch nejlepších soutěží od Barumky až po Valmez. Ale můj život je spojen se všemi sporty, od velkých jako jsou fotbal a hokej až po ty menší, jako je třeba rychlobruslení Martiny Sáblíkové či cyklistika Romana Kreuzigera. Právě zanedbanost sportu, například katastrofální stav hokejového i fotbalového stadionu jsou věci, které mě trápí a které chci změnit. Každoroční nedůstojné škemrání o dotace s nejistým výsledkem, které ohrožuje chod klubů, výchovu mladých sportovců, musí přestat.

 

Doba, kdy se o zlínských věcech, a to nejen sportovních, ale hlavně ekonomických, rozhoduje jinde, musí skončit. Proto prosazuji i zemské uspořádání, které počítá se zachováním Zlínského kraje, ale přiblíží část výkonu pravomocí z Prahy zpět do Zlína a do našeho kraje. Je to trochu paradox, ale větší nezávislost na centru se dnes dá prosadit právě jen v tom centru.

 

Jsem praktický člověk, nadšený potenciálem, který kolem sebe ve Zlíně a okolí vidím. Jsem připraven tvrdě pracovat pro svůj region a dávám své čestné slovo, že Zlínsko bude mít v mé osobě pevné a jasné zastání.